27. 5. 2015

[herní zářez] Far Cry 3

Tak jsem se zbavil dalšího svého restu a dohrál jsem Far Cry 3. Hrát jsem ho začal 25. 12. 2012, dohrál jsem ho 26.5.2015. To je jenom dva a půl roku :-). Podle trofejí jsem ho reálně hrál zhruba v období 25.12.2012 až 5.2.2011, 23.6.2014 až 27.6.2014 a 26. 5. 2015. Musím přiznat, že jsem se seknul v misi, kde jsem dal C4 na radar a tu jsem měl ubránit. Nějak jsem si nevšiml, že tam po čase přiletí vrtulník a já mám do něj nastoupit a vždycky jsem se divil, proč ta mise najednou selhala. Dneska mě osvítilo, začal jsem radar bránit z dálky ze střechy bunkru, uviděl jsem vrtulník a bylo vymalováno. Zbytek hry jsem už zvládl za pár hodin.Herní čas mám 33,5 hodin, na ostrově jsem strávil 39 dní, ušel 157 km, zabil 1182 nepřátel, vystřelil 10114 kulek s přesností 18 % a hrál jsem to jako rambo, protože z krytu jsem vystřelil jen 43 kulek a spotřeboval jsem 110 lékárniček.Se hrou jsem neskončil, těším se na návrat a na lov zvěře lukem.

25. 5. 2015

[preview] MicroBot

MicroBot je hra, kterou jsem dlouho hledal, byla by skvělá, kdyby ji nehyzdila jedna ošklivá vlastnost. To co jsem dlouho hledal je kooperativní hra, kterou bych mohl hrát se svým malým synem (6 let). Požadavky jsem proto měl jednoduchost, zábavnost a míra násilí přiměřená pro dítě.

MicroBot splňuje všechno měrou vrchovatou. Hra je snadno pochopitelná a ovládání jednoduché, při ovládání si lze vystačit jen se dvěma analogy. Jeden na pohyb, druhý na střelbu. Prostředí hry je lidské tělo ve kterém se odehrává boj s nemocí, kdy hráč ovládá microbota ve formě nano raketky. Je to tedy příběhově trochu komplikovanější, ale tím jsem syna nezatěžoval. Podstatné po mě je, že násilí se odehrává proti nehumanoidním charakterům.

Hra je zábavná, nepřátelé rozmanití vizuálně i svým chováním. Raketa se dá vybavit množstvím zbraňových a dalších podpůrných systémů, které se postupně odemykají a lze je upgradovat. Pro jednoho hráče je hra asi těžká, ale ve dvou je jednodušší, stačí nezhebnout současně.

Jediný, ale závažný, problém této hry spočívá v nesmyslně pojatém upgrade rakety a zbraní, kdy se pamatuje stav jen té primární. Druhý hráč začíná po spuštění hry vždy od začátku. Se slabou raketou a uzamčenými slabými zbraněmi. Ve vyšších levelech je prakticky zbytečný. Než se posílí, trvá to dlouho (hodiny herního času) a navíc se mu neodemykají zbraně z nižších levelů. Mezi prvním a druhým levelem dochází k upgrade celé rakety (větší oddolnost, 5 přípojných míst místo tří). Když druhý hráč nastoupí až do druhého levelu, hraje celou dobu se slabou raketou. Jestliže syna nechám hrát hodinu denně, nemá šanci si raketu upgradovat do hratelného stavu. Naštěstí o tom neví a stačí mu, že hraje, nechápe zatím, že jeho zbraně jsou na vyšších levelech zoufale neúčinné. Přesto je jeho pomoc vítaná, jeho přítomnost umožňuje respawn rakety při jejím zničení.

[herní zářez] Tom Clancy's Ghost Recon: Future Soldier

Rodina je velký žrout času i energie. Jak mi přibývají děti, dnes už 3, mám na hraní stále méně času.  Mám rozehráno desítky her, ale málo co dohraji do konce. Dlouhá herní doba je můj nepřítel. Pokud mě okolnosti donutí třeba týden nehrát, často se už ke hře nevrátím. A tak se mi dohrání hry stalo zaznamenání hodným svátkem.

Včera jsem dohrál Ghost Recon: Future Soldier. Po velmi dlouhé době. Začal jsem 28. 1. 2014 a dohrál ji 24. 5. 2015, tedy nějakých 15 měsíců. Reálně jsem (podle trofejí) hrál od 28. 1. 2014 do 2. 2. 2014 a od 16. 5. 2015 do 24. 5. 2015. Tedy cca 15 dní celkem. Herní doba je něco přes 22 hodin. Hrál jsem na obtížnost elite a dle statistik trofej za elitní dohrání získalo jen 2,8 % hráčů. Celkem hru dohrálo 25,9 hráčů.

Hra mě bavila i když některé akční pasáže byly tuhé. Zejména ta, kde jsem se ocitl v uzavřeném prostoru továrny a ocitl se ze třech stran pod palbou. Ale i v posledních dvou misích byly úseky, které jsem mnohokrát opakoval.