25. 7. 2013

[Preview] History: Legends of War

Na tuhle hru se těším dlouhé roky. Pod názvem "Legends of War: Patton's Campaign" vyšla na PSN pro PSP už koncem roku 2010. Hrál jsem její demo a docela se mi líbila. Ale zdála se mi dost drahá, tak jsem čekal na slevu. A ta nepřicházela a nepřicházela a nepřišla dodnes. Takže dnes je to jedna z nejdražších PSP her.



Během čekání jsem navíc zjistil, že má tato hra být portována i na PS Vitu, takže mé očekávání se přesunulo na tuto platformu. Hru vyvinulo i publikovalo nějaké studio Enigma Software Productions o kterých nevím vůbec nic, ale hádám, že je to někdo malinký, snad i nezávislý. Tomu odpovídala i informační (marketingová) kampaň. Byla nulová a zcela mimo zájem herních magazínů i hráčů. Na Vitu vychází relativně málo her, takže každá je velmi očekávána, ale o téhle si nikdo nebavil. O hře jsem se relativně brzy po vyjití Vity dozvěděl z nabídek obchodů, kde byla zařazena mezi tituly, které se připravují pro PS Vitu. Slibována byla už někdy na rok 2012, ale vyšla až v polovině roku 2013. Na základě toho hádám, že ji asi provázely silné porodní bolesti.

Ale konečně je tady. Cena na PSN je opět docela vysoká, na Vitu stojí 945 Kč, na PS3 kupodivu o něco méně. Retailové ceny jsou v českých obchodech ještě o něco vyšší, takže se jeví pomalu jako zázrak, že na zavvi.com ji lze hned od vydání koupit na PS Vitu jen za 12 liber a s poštovným zdarma. Tímto se z Legends of War stává má druhá retailová hra pro PS Vitu, jinak jsem všechno ostatní (desítky titulů) koupil digitálně. Ale věnujme se už konečně samotné hře.

History: Legends of War je taktická tahová hra z prostředí 2. světové války.

Zajímavé je, že je velmi podobná hře Warhammer 40000: Squad Command pro PSP, takže je trochu srovnejme. Na základě PSP dema jsem si myslel, že Legends of War je přímý následník Warhammeru, kdy na téměř stejném engine se jen změnily sci-fi reálie Warhammeru za reálie 2. světové války. Myslel jsem si, že za oběma hrami stojí ti samí vývojáři. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, ža každou hrou udělal někdo jiný. Warhammerem je od studia RedLynx a Legends of War udělalo studio Enigma. Neumím říct, zda se jedná o "sprostou" kopii nebo zda Enigma koupila od RedLynx engine, ale ta podobnost je zarážející.

Kupodivu se mi engine Legends of War jeví jako slabší, takže možná je to spíš sprostá kopie. Především nemá zničitelné prostředí. Může to být sice být i záměr autorů, lze tak snáze připravovat různé taktické situace. Ale je poněkud zvláštní, když tank zastaví sebemenší překážka, třeba malá cihlová zídka. Ve Warhammeru bylo možno doslova všechno srovnat se zemí a udělat si cestu klidně skrze velkou zástavbu. Dále je Legends of War zjednodušena třeba o nemožnost nastavení přesnosti míření, kdy čím přesněji jednotka mířila, tím více jí to stálo času nebo o takové detaily, že váha munice ovlivňovala rychlost jednotky a tedy, čím více toho jednotka vystřílela, tím byla pohyblivější.

Vlastně celý časový management je v Legends of War zjednodušený. Ve Warhammeru má každá jednotka k dispozici časové body, kterými se "platí" za každou činnost a hráč není nijak omezován v prováděných činnostech. Může všechny časové body spotřebovat jen na pohyb nebo jen na střelbu. To bylo velmi flexibilní a užitečné z hlediska taktického. Moderní doba této flexibilitě ale bohužel nepřeje. Viz třeba původní Ufo: Enemy Unknown a jeho moderní předělávka XCOM. Že by to na moderní mainstreamové hráče bylo příliš složité? Fakt nevím, proč se od toho ustupuje. Místo toho se dnes preferuje hloupý omezený model dvoufázové akce, v první fázi se jednotka pohybuje, v druhé fázi může provést nějakou akční činnost, třeba vystřelit.

Naštěstí Legends of War nejde až tak daleko a má poměrně rozumný a dostatečně flexibilní systém. Každá jednotka má pevný počet kroků a pevný počet činností. Pohyb a činnosti je možno libovolně kombinovat. Je tedy možno udělat pár kroků, vystřelit a zase udělat pár kroků. Pokud nevystřílíte všechny možnosti, pak jednotka střílí sama v tahu soupeře, pokud se jí nepřátelská jednotka dostane do zorného pole. Je tedy poměrně jednoduché si činnosti naplánovat tak, aby jednotka číhala na nepřátele. V systému časových bodů se občas stávalo, že si to člověk špatně vypočítal, pohyb přetáhl o jeden časový bod a jednotka už nemohla střílet. To se u Legends of War nemůže stát.

Na druhou stranu, každá jednotka má dvě zbraně, třeba tank má kanón a kulomet. Za jedno kolo lze vystřelit jednou z kanónu nebo třikrát z kulometu. Dokonce to lze jakýmsi způsobem i kombinovat, ale není na první pohled patrné jak a co. Tedy například jestli je možné vystřelit jednou z kulometu a jednou z kanónu, nebo dokonce dvakrát z kulometu a jednou z kanónu. To si hráč musí vyzkoušet experimentálně, takže plánování je z počátku poněkud obtížnější. Na tohle je zase lepší systém časových bodů, kdy je předem jasně známo kolik která činost spotřebuje časových bodů a plánování je tak snadné.

Mohlo by se zdát, že Legends of War je vlastně horší hra, než starší Warhammer. Ale není tomu tak. Legends of War má sice o trochu slabší taktickou část, ale daleko předaleko lepší management jednotek. Ve Warhammeru dostal hráč na začátku taktické části možnost vytvořit si skupinu jednotek z předem daného výběru a vyzbrojit je. A to bylo všechno. Ve výběru se nijak neodrážel úspěch v předchozích misí. Jednotky byly anonymní a bylo tedy jedno, jestli předchozí misi přežila jedna jednotka nebo všechny.

V Managementu jednotek je Legends of War daleko komplexnější. Jednotky přechází z mise do mise, když v misi zahyne, musíte koupit novou a prostředků na nákup není mnoho, takže je důležité jich udržet na živu co nejvíc. To dává hře úplně jinou atmosféru. Navíc jednotky jsou individuální, každá má své jméno a svou herní historii ve formě zkušeností. Určitě víc zabolí přijít o veterána s několika medailemi než o nezkušeného nováčka. Z mise do mise se přenáší i zranění vojáků.

Také záleží téměř čistě na vás, jaké jednotky si do bitvy vezmete. Omezení je jen pár, na začátku hry nelze koupit libovolnou jednotku, ty se v průběhu kampaně odemykají. Ale z těch odemčených už si můžete namíchat prakticky libovolný koktejl. Další omezení je na mechanizované jednotky. Ty mají nějakou spotřebu paliva a pro každou bitvu je dána jeho maximální spotřeba. Ale to je poměrně realistické omezení, váznoucí zásobování a nedostatek paliva byl za 2. světové reálný a omezující problém. Poslední omezení je počet jednotek na jednu misi. Maximum je 8, ale u některých misí mohou být jen 2.

Hlavní omezení je ale především to, jak dobře hrajete a tedy kolik a jak kvalitních (drahých) jednotek hráč vlastní. Když se nějaká mise nepovede a je zlikvidována většina jednotek, je lepší misi zopakovat i když je vyhraná. Příliš velká ekonomická ztráta se potáhne i do následujících misí. Tohle je opravdu silný motivační faktor hrát takticky dobře a minimalizovat ztráty. Je podpořený nemožností ukládat hru během mise. Vysledkem je silná atmosféra, kdy lituji smrti každého pinďuláka, jenž podléhá mému velení a radši postupuji velmi opatrně. Dúležité je, aby se jednotky navzájem kryli. Neocenitelnou pomocí jsou odstřelovači.

Jak moc dobře hrajete se odráží i v konečném hodnocení bitvy. Podle toho získáváte slávu, která funguje jako platidlo na nové jednotky. Jednoduše slavný generál dostane víc prostředků na armádu. Nečekaným prvkem jsou ale zkušenostní body, které do hry vnášejí RPG prvky. Zkušenostní body lze podle úvahy investovat do řady generálových vlastností, které pak ovlivňují celou jeho armádu. Tyto vlastnosti jsou prestige (ovlivňuje množství získané slávy po bitvě), offensive capabilities, defensive capabilities, tactical capabilities, logistic, charisma, experience.

Misí je ve hře celkem 35 a aby to nebyla nuda, je jich několik druhů. Samozřejmostí jsou mise útočné (zničit nepřítele), ale jsou tu i obranné (vydržet určitý počet tahů), infiltrační (dostat se někam nepozorovaně, je implementován stealth postup a podřezávání nepřátel zezadu), sabotážní (zničit nějaký objekt) nebo eskortní.

Výsledkem toho všeho je hodně dobrá zábava. A když k tomu připočtu, že taktických ne-jrpg tahovek je jako šafránu a nízkou cenu, tak není moc co řešit. Pro fandy žánru je to must have titul.

O to víc pak zamrzí poměrně slabá grafika a docela těžkopádné ovládání, kde především absence podpory dotekového ovládání je doslova trestuhodná. Občas je problém najít jednotku, protože je skoro za všech úhlů skrytá. Mívám i potíže zjistit, zda stojí či klečí, protože to není znázorněno na HUD a je potřeba se podívat přímo na jednotku na herní ploše což je samo o sobě občas problematické. Velmi zpackaný je i tah nepřítele, protože při něm kamera "zamrzne" a nejen že nesleduje nepřátelské jednotky, ale ani s ní není možno pohybovat, tudíž není žádný přehled o tom kde se kdo pohybuje a co se děje, jaká vaše jednotka to odkud dostala a podobně. Žít se bez toho dá, ale je škoda, protože to zbytečně pokopává jinak výbornou a především zábavnou hru.

Žádné komentáře:

Okomentovat